Město Nisystä

Udržovala si relativně dobrou náladu, což bylo naprosto klíčové vzhledem k tomu, jak rychle se blížily k přístavu. Žádný z pirátů nechtěl vidět nabručenou ženskou, což se pochopitelně vztahovalo i na Anne. Docela často předstírala, že byla ve skutečnosti o něco starší - dost jí to pomáhalo, protože se někteří tamní námořníci cukali, když viděli nevinně vyhlížející blondýnku, co je o něco žádala. Vzhledem k tomu, že jí ale v krvi proudily geny vodních… Nebylo ani zdaleka těžké je přesvědčit. Přeci jen i lidé věděli, že národy yialadri i fae stárli velice odlišným způsobem a povětšinou si udržovali relativně mladistvý vzhled. Takhle ji nebrali jako malou holku, co si prostě jen vymýšlela, ale někoho, s kým mohli reálně obchodovat. Lépe řečeno: nedělali si z ní legraci a vnímali ji skutečně vážně, což bylo pro Annelise a její způsob života klíčové.
Zatímco tedy společně se Safiyou poklidně kráčely k dokům, Annelise se pokoušela urovnat myšlenky v hlavě a vymyslet novou historku, co by jim oběma mohla posloužit jako případné krytí. Nemohly totiž jen tak vyjít na palubu a při první a zajisté do budoucna padnoucí otázce vybalit, že míří do Narrigenu (kterému se většina pirátů vyhýbala už z principu) aby konfrontovaly jistého démonického kněze. Existovaly by pouze dvě možné reakce: chaotický smích a následné vyhození z lodi… Nebo hrobové ticho a následné vyhození z lodi. A to ty dvě nechtěly, však!

„Přemýšlím nad tím, co bychom jim měly říct,“ ozvala se nakonec tiše, zatímco míjely stánek s čerstvými rybami. Tamní prodavač na ně div nehulákal, aby se podívaly a koupily si, ale Anne mu nevěnovala byť jen kratičký pohled. Byly na důležité misi, nemohly se nechat zdržovat… Ačkoliv, reagovala by stejně i kdyby na misi nebyla. Prostě neměla pokřikující kupce ráda. Zvláště, když se na ni okatě dívali: těžko se totiž potom okrádali.
„Budeme muset vymyslet nějakou historku, proč se potřebujeme svést. Něco… No… Ne moc průhledného, ale zároveň dostatečně obyčejného na to, aby nekladli zbytečné otázky. Bývají zvědaví jak stádo opic, protože mnohdy přeprodávají informace, což je dělá pěkně nedůvěřivé. Máš nějaký nápad?“ Pronesla směrem k víle po svém boku, věnujíc jí upřený pohled.
Sama si nad tím lámala hlavu, ale prozatím ji rozhodně nic kloudného nenapadlo. Všechno se vysvětlovalo podstatně snáze, když byla úplně sama a prakticky nemusela brát ohledy na nikoho dalšího, ale… Teď byla součástí mocné dvojice! A upřímně: potkat vílu a nečistokrevnou vodní byl natolik divný a nezvyklý pohled, že prostě neměla absolutně žádné nápady. Ačkoliv, možná že právě tohle nebyl jejich problém, ale síla? Teoreticky by se toho dalo využít, aby vymyslely něco solidně praštěného. Tak praštěného, že by se to nedalo zpochybnit!