Černý les

"Nevím jestli je to jméno. Prostě mě to napadlo. Ani nevím jestli to něco znamená." Usmála jsem se. Nechtěla jsem aby se to náhodné slovo ovlivňovalo zbytek jejího života. I když to slovo znělo celkem pěkně. Asi i lépe než slovo Tongi a rozhodně lépe než slovo Maattu. Když jsem nad tím přemýšlela tak mě něco napadlo. Překvapeně jsem z plných plic vykřikla. "Vesio! Neznáš někoho s jménem..." Mělo mi dojít že na jeden nádech to nedořeknu. "Jménem Maattu?" Dořekla jsem s hlasem plným očekáváním. Hlavně pravidelně dýchat. Mluvení je vážně složitá věc. Vesia se teď stal mojí poslední nadějí v hledání rodiny. Najít někoho z pozemské rodiny by předpokládám mohl být ještě větší problém než najít vodní.
Bylo hezké jak přede mnou Dem v klidu stála. Cítila jsem se díky tomu o dost bezpečněji. Bezpečí ovšem odešlo ve chvíli kdy se Vesia zeptal jestli si na Lumittavu nechci sáhnout. Samozřejmě že nechci sahat na obrovského divokého tvora co má ostré veliké zuby. Jen jsem zakroutila hlavou a dál stála v relativním bezpečí za Dem.

''Nejsem si jistá, jestli by se někdo vůbec nechal vyšetřit duchem,'' rozesmála se Demetria, viditelně pobavená Vesiovou poznámkou.
Jakmile domluvila, pomaličku se pootočila k Tongi, sledujíc ji, jak se na cosi ptá Vesii. To slovo - tedy jméno - jí nic neříkalo, ale to nic také neznamenalo, protože její otázka ani nebyla mířená na ni, ale na Vesia. Stála tak nějak vprostřed jejich konverzace a nebyla si jistá, jestli víc sledovat ji anebo Vesia - nebo jít okouknout jejich novou zvířecí přítelkyni, která sice pořád působila pěkně děsivým dojmem, ale když už ji Vesia uklidnil, byla rozhodně přívětivější, než když pobíhala kolem a vypadala, že jednomu z nich co nevidět ukousne nějakou končetinu.
''Co to jméno znamená, Tongi? Odkud ho znáš?'' Zeptala se jí nakonec Demetria zamyšleně, viditelně přemýšlejíc nad tím, jestli jí také třeba nebude povědomé. Vzhledem k neznámému vyznění o tom ale silně pochybovala, ale pokoušela se, jestli si něco přeci jen nevybaví... Chtěla být užitečná. Nebyla schopná si ale na cokoliv vzpomenout. To jméno jí zkrátka nic neříkalo.

"Je to jméno mé rodiny, tedy části z ní. Můj otec byl Maattu, já jsem Mattu, celá moje podvodní rodina by byla Maattu." Vesia vytřeštil oči ale k ničemu se nevyjádřil. Bylo to krajně podezřelé.
Potěšilo mě že se Dem zeptala. Až teď mi došlo že jsme jí z hovoru dost vyčlenili a to se mi vůbec nelíbilo. Rozhodla jsem se že se jí budu věnovat víc. I kvůli tomu že jí znám o dost déle než Vesiu a mám ji dost ráda.
"Není nějaká možnost jít spát? Jsem hrozně unavená." Řekla jsem a na protest jsem si lehla na zem. Únava byla vážně veliká. Vesia se neobtěžoval ke mě dojít a třeba mě nějak budit místo toho ke mě došel naznačil kopnutí a následně položil chodidlo na mé břicho a zařval. "Zdolal jsem tě ó velký válečníku."

Samozřejmě že mi to jméno něco říkalo. Nikdy jsem se s Maattu nesetkal ale bylo o nich známé že jsou to docela obstojní mágové z jižních krajin. Taky to vysvětlovalo to proč jsem z Tongi cítil takovou energii. Bylo zvláštní mít Maattu tak blízko u sebe. Kdyby Tongi znala svou moc tak mě nejspíš dokáže zničit jediným pohledem. I když něco nesedělo. Samozřejmě že jsem už od pohledu věděl že není jen Yialadri ale tohle bylo prostě zvláštní. Nenapadlo by mě že by vážený mág měl dítě s někým jiné rasy. "Jsi si opravdu jistá že se jmenuješ Maattu?" Zeptal jsem se po dost dlouhé chvilce plné přemýšlení.
Potom co si Tongi lehla na zem mě nenapadlo nic jiného než zahrát si na bojovníka co jí porazil. Když jsem tam tak stál s nohou položenou na jejím břiše neodolal jsem a začaly mi cukat koutky.
"Já bych se rozhodně vyšetřit duchem nechal." Mrkl jsem na Dem. Došlo mi že jsem na její přítomnost úplně zapomněl. Uvědomoval jsem si jaké mám štěstí že jsem potkal zrovna ji a ne nějakého děsivého ducha.

''Takže... Copak o té rodině víš, Vesio?'' Založila si ruce na hrudi Demetria, která okamžitě prohlédla Vesiovu reakci. Soudě podle toho jak vytřeštil oči o nich buď něco slyšel, nebo se jich jednoduše bál. Ať už to bylo jakkoliv, Demetrie to bylo naprosto ukradené - byla rozhodnutá ho přimět zpívat, aby Tongi hezky odpověděl, protože měla naprosté právo se něco dozvědět alespoň o části své rodiny. Vzhledem k tomu, že žila na pustém ostrově nejspíše netušila příliš mnoho jak o své rodině, tak třeba o matčině straně.
Demetria jejího otce neměla rozhodně příliš v lásce - opustit svoji dceru na ostrově je zkrátka příšerná věc, ale na druhou stranu si stále tak trošku přála a namlouvala, že ji tím dost možná skutečně jenom chránil, že to myslel dobře. Pokud ne, dost silně by jím pohrdala - a doufala, skutečně doufala - že to byla ta dobrá možnost. Tongi byla sladká a hodná, jak by ji někdo mohl záměrně opustit a nezůstat s ní? Musel ji přeci milovat, to otcové dělají, že? Alespoň myslela... Ona si svého otce vůbec nepamatovala.
Ta náhlá myšlenka a uvědomění, že musela také onehdy nějakou rodinu mít, ji velice zabolela. Nevzpomínala si na ně - a už vůbec netušila, jestli se ji po její smrti snažili nějak najít, jestli se pro ni trápili anebo jestli byli také mrtví. Jestli jim chyběla. Jestli vůbec někomu, komukoliv chyběla. Postrádal ji vůbec někdo? Jak dlouho byla mrtvá? Už znovu ji zmáhalo příliš velké množství nezodpovězených otázek, které se k ní vázaly jako těžká ledová kotva, co musela táhnout za sebou jako doživotní, spíš posmrtný trest. Nenáviděla to. A moc si přála si vzpomenout, kým je. Možná, že až najde vodní víly... Ale na to by musela mít i čím zaplatit, což jako duch neměla. Kdo ví. Možná vzpomínky.
''Hej!'' Nespokojeně se ohlédla na Vesiu, který předstíral, že skolil unavenou Tongi. Užuž byla připravená nějak vyjet, ale pak si vzpomněla na drama z počátku a hluboce si povzdychla, mnouc si spánek. Připadala si, jako kdyby měla hlídat dvě malé neposedné děti. Ti dva by sami jen tak asi nepřežili. Ne podle jejích odhadů.
''Tongi, zvedni se prosím... A ty, Vesio. Co kdyby ses zachoval jako gentleman a pomohl jí kamkoliv, kde to vlastně bydlíš? Potřebuje si odpočinout, celou cestu se vláčela a skutečně ten odpočinek potřebuje. Ideálně ji tam můžeš odnést, když už si ji skolil, ty hrdino,'' odpověděla s mírně pozvednutým obočím, než si založila ruce na hrudi.

"Jsou to jižani, já jsem seveřan. Nikdy jsem se s nimi neviděl protože sever a jih se nemá úplně v lásce. Ale podle toho co jsem slyšel jsou to dost dobrý mágové. A upřímně nezněj jako Yialadri který by si udělali dítě s někým kdo není vodní. Seš si jistá že neovládáš magii, Tongi?" Trochu jsem se bál, že se její chování každou chvíli změní a zaútočí na mě nějakou obrovskou silou.
"Odnést?" Vyvalil jsem na Dem oči. "Odnést znamená jako vzít do náruče? Vždyť.... vždyť..." Ta ženská se snad zbláznila! Nemůžu přeci nikoho nosit! Vždyť je těžká! A navíc všichni pánové bohové! Já mám šahat na ženskou? Já? "Tak jo... pojď Tongi! Vstávat!" Podal jsem jí ruku. Na víc jsem se vážně neodvážil. "Healla tě odveze když na něj vylezeš."

Překvapilo mě to. To že je moje rodina tak známa a že někdo z nich žije. Musím se k nim dostat. Dodalo mi to spoustu energie a tak jsem přijala Vesiovu ruku a vstala. Healla jsem se trochu bála ale doufala jsem že Vesia ví co dělá. "Já nechci.... když nemůže odvést Dem tak nebude vozit ani mě." Kdyby to šlo tak se Dem nejspíš i držím ale bohužel to nejde takže jsem šla jen vedle ní. Vesiovo chování jsem nechápala. Nechtěla jsem se ptát protože mi to nepřišlo vhodné a tak jsem prostě jen přemýšlela o své rodině. "Jak poznám jestli ovládám magii?" Při otázce jsem se dívala směrem na Dem protože bylo o dost jednodušší chápat co dělá ona než co dělá Vesia.

''Yialadri mají jistě víc takových potomků, byli by sami proti sobě, kdyby ne,'' uteklo Demetrie ze rtů rychleji, než si to stihla promyslet. Jakmile to vyřkla, tiše si povzdychla a věnovala oběma poněkud provinilý pohled. Samozřejmě, že to nemyslela zle. Ale možná to tak mohlo vyznít, což rozhodně nechtěla. Myslela to v dobrém, ale způsob vyznění té věty nejspíš úplně ideálně nepřenášel její kladné myšlenky, proto si tiše ještě odkašlala a opravila se.
''Myslím to tak, že... Neměli by se limitovat svým druhem, když jde o partnery. Nevím, jestli Yialadri věří na osud a spřízněné duše, ale bylo by divné, kdyby si nemohli prostě... Začít s někým jiným. Láska je přeci nepředvídatelná, ne? V tom je její kouzlo,'' pokrčila rameny nakonec, než pozvedla obočí při pohledu na Vesiovu podivnou reakci.
''Proč ne? Je na tom snad něco špatného?'' Když nakonec Tongi pomohl se zvednout a odvedl ji k Heallovi, znovu se uklidnila a vlídně se na oba pousmála. Byla tak trochu jako hrdá kvočna, která sledovala kuřátka, jak utíkají společně do kurníku. Když spolupracovali, dělalo jí to radost.
''Tongi, nasedni si, prosím. Potřebuješ to, jinak budeš ještě vyčerpanější,'' pokrčila rameny ve snaze ji přesvědčit. ''A myslím, že magii v krvi určitě máš, ale neovládáš ji. Učil tě někdy otec něco zvláštního? S vodou? Třeba... Já nevím. Dělat vlnky myšlenkami nebo tak něco? Je dost možné, že jen netušíš jak ji uchopit a pracovat s ní, ale to by se mělo pod správným vedením dát naučit.''

"Ale limitují se tak. Některé rodiny za to provinilce i trestají. Děti se často někdo z rodiny pokusí zabít aby rodina neměla ostudu. No a nebo je jen zavrhnou a případně vyhostí. Já k vyhoštění dokázal dojít i bez toho abych byl kříženec." Usmál jsem se nad tím. Doufal jsem, že si Tongi nebude připadat nijak špatně protože není proč. Nebo takhle... nikdy jsem neměl křížence rád ale Tongi nevypadá špatně.
"Rád bych s tou magií pomohl ale bohužel jediný co vím je že jí z tebe cítím. Žádný knížky ani nic takovýho tu nemám. Asi protože nemám ani dům." Ušklíbl jsem se. "A umím fakt jen minimální základy. Žádný velký magický nadání nemám, ale ty vlnky bych asi dokázal naučit." Usmál jsem se na Tongi, která vypadala že je dost mimo.
"Vylezeš na toho koně sama? Já ti totiž pomáhat nebudu!" Založil jsem si ruce na prsou. Držím se toho co předtím. Sahat na ženskou? To sotva! Ani kdyby mě nutili!

Vůbec jsem si nebyla jistá tím co Dem myslí tím o potomcích vodních. "Tak jo.... dost! Mluvíte hrozně rychle. Já celý život mluvila jen se zvířaty. Než si uvědomím co říkáte tak už říkáte něco úplně jinýho. A....a... slova jsou složitý, sakra!" Musela jsem si nějak ulevit a doufala jsem, že jsem to řekla srozumitelně.
"Já... na toho shópile.... shoopytlee... shoo-něco nepolezu. Vypadá děsivě." Ztichla jsem a zčervenala. Styděla jsem se protože jsem zapomněla to slovo. "Navíc nevím jak." Sklopila jsem pohled. Tahle situace byla vážně nepříjemná. Vesiovo chování mi přišlo úplně v pořádku. Když řekl, že mi pomáhat nebude tak jsem to nepovažovala za nic divného. Demetria z toho ovšem nejspíš nadšená nebyla.
"Jediná věc co mě otec učil a týká se to vody bylo plavání, vůbec mi to nešlo a on byl hrozně zklamaný." Nevěděla jsem co přesně bych s vodou měla umět a bála jsem se že jsem je zklamala, když to neumím.

''To je příšerné,'' ohradila se zhrozeně Demetria, snažíc se nebrat to vážně, ale bylo jí jasné, že by si z nich Vesia určitě legraci nedělal. Ne, pokud jde o něco takového - zvláště, když sám byl důkazem toho, že Yialadri nejsou zrovna mírumilovný národ. Jinak by tu nebyl sám kdesi na severu, mimo slanou vodu. To dost dobře vypovídalo o tom, že podobná věc nebylo něčím, o čem by jistě byl ochotný vtipkovat, zvláště v situaci, kdy se Tongi ptala na svoji rodinu. Musel vědět, že pokud by jí nějak ublížil, tak by Demetria měla co dělat, aby nepopustila svoje nervy.
''Vlastně doslova odporné. Díky bohu, že se s nimi Tongi nesetkala,'' povzdychla si tiše. Když Vesia rozhořčeně pronesl, že Tongi na koně nepomůže, Demetria po něm automaticky vrhla pohled.
''Proč ne? Je raněná a vyčerpaná, prostě to udělej. Nebo tě mám snad přesvědčit jinak?'' pozvedla obočí, zakládajíc si ruce na hrudi.
''Dobrá, klid, Tongi... Ano? Budeme mluvit pomaleji,'' pousmála se na ni vlídně, aby ukázala, že to není problém. Nebylo přeci těžké trošku ubrat na tempu a pomoct Tongi tím, že se jí přizpůsobí. Byla to vlastně směšná maličkost, kterou pro ni mohli udělat a mělo je to nejspíš napadnout dříve - tedy ne je, ji. Vesia nemohl tušit, jak na tom Tongi je a Demetria si to dobře uvědomovala.
Když Tongi prohlásila, že na Healla nenasedne a ani netuší jak, musela si Demetria tiše povzdychnout.
''Nemůžeš Heallu přimět, aby si lehl nebo tak něco, Vesio? Nechci mu lézt do kůže, když je to tvůj... Přítel.''

"Proč ne? Vážně se ptáš proč ne? Vypadá celá taková měkká. Co kdyby mi upadly ruce? A ano reálně to hrozí. Vždyť, pane bože, je tak hrozně kulatá. Kde bych ji měl asi chytit?" Vyvalil jsem na Demetriu oči. Věděl jsem že je Tongi zraněná i to že dost dlouho nejedla takže se nedalo tvrdit že by byla moc kulatá nebo měkká. Ale děsila mě představa toho že se dotknu jejího hrudníku nebo boků které na mě byli měkké až moc. 
Na Healla jsem jen jemně pokýval a on si lehl. Pomalu jsem na Healla vylezl aby si Tongi stihla všimnout jak na to. "T-a-k a t-e-ď t-y T-o-n-g-i." Mezi jednotlivými písmeny jsem nechával dostatečnou mezeru abych pro Tongi nemluvil moc rychle. Z Healla jsem slezl a se zájmem jsem pozoroval jestli na něj zvládne vylézt.

Připadala jsem si špatně když o mě Vesia mluvil. Asi jsem pořádně nechápala co se snaží říct ale příjemně to rozhodně neznělo.
Chtěla jsem Dem poděkovat za to že zpomalila. Ale před Vesiou mi to moc příjemné nebylo a tak jsem se k ní jen otočila, usmála jsem se a rty jsem naznačila slovo děkuji které z mých rtů ovšem nevyšlo. 
Přemýšlela jsem jestli jsem Vesiu něčím naštvala když mluvil až tak pomalu. Vypadalo to jako by se mi vysmíval. "Udělala jsem něco?" Zeptala jsem se tiše a velmi opatrně. 
Přiblížila jsem se k Heallovi. "Buď hodný tvor a já budu taky hodný tvor." Řekla jsem mu tiše předtím než jsem na něj sáhla. Po chvilce jsem se odvážila a pokusila jsem se na něj vylézt. "Kde se toho můžu držet?" S mírně zděšeným výrazem jsem se podívala na Dem.

''Vesio...'' Pronesla poněkud varovně Demetria, nasazujíc velice pevný postoj. To co z něj vypadlo znělo jako blábolení někoho, kdo zoufale hledá nějakou výmluvu, aby se někoho nemusel dotknout - ale místo aby byl upřímný a otevřeně řekl, co má za problém, padají z něj naprosté hlouposti, které se nedají vůbec v nejmenším brát vážně. A přesně tak to také Demetria vnímala, protože co řekl se vážně brát nedalo. Kulatá? Byla hubená, unavená a raněná, k čertu. Upadnout ruce? Z čeho? Že jí pomůže na koňský hřbet? To určitě.
''Nic si neprovedla, Tongi. Myslím, že se Vesia jen snaží být ohleduplný, ale moc mu to nejde,'' odpověděla nakonec, než Vesiovi věnovala neurčitý pohled s povytaženým obočím.
Jakmile se Tongi vyškrábala na hřbet Healla, došla k ní blíž a pokývla hlavou k jeho tělu.
''Zkus ho obejmout kolem krku nebo opatrně vzít za hřívu. Myslím, že by ho to nemělo bolet, určitě s tebou nijak rychle nepůjde.''

"Dobře. Co znamená ohleduplný?" Hrozně mě mrzelo že nemůžu Dem obejmout. Díky ní bylo všechno o tolik jednodušší. 
"Co když ho to bolet bude? Já mu nechci ublížit!" Opatrně jsem se chytla a doufala že ta věc ještě nějakou dobu nepůjde. Už jen tohle byl nepříjemný nezvyk. Měla jsem pocit že budu řvát pokud půjde moc rychle. 
Stačilo když ten tvor vstal. V tu chvíli jsem zavřela oči a jen se držela. "Nemusím to nijak ovládat že ne?" Řekla jsem celá rozklepaná se zavřenýma očima. 
Hlavu jsem po chvíli vyčerpáně položila na jeho krk a usnula jsem. Kdybych nebyla tak unavená tak se bojím že spadnu. Takhle jsem to naštěstí nemusela řešit.

Intuitivně jsem si schoval hlavu do dlaní. "Promiň... promiň... promiň! Neubližuj mi prosím." Svalil jsem se na zem. "Ale je to ženská a moje ruce se nikdy ženský nedotkly a nedotknou. Dotýkala ses někdy ženský? Všechny ty boky a prsa... všechno je takový hrozně nafouklý. Na to mám sahat? To bych mohl dostat infarkt!" Otřel jsem si čelo na kterém se mi objevil pot. 
Teď jsem si vzpomněl na to jak ti dlouho už tu pobíhám brzo mi bude hrozně špatně z nedostatku vody. "Vylezu za tebou na Healla. Musíme přidat." Bylo mi jasné že na jednom shoopiltee se dva neudržíme tak abych na ní ani nesáhl ale nebyla jiná šance. 
"Ohleduplný... ohleduplný... jo to je přesně to co chci být." Řekl jsem po chvíli přemýšlení. Doufal jsem že Tongi bude ohleduplná a nebude se ke mě moc přibližovat.

''To znamená, že se snaží se ti přizpůsobit a být na tebe hodný, laicky řečeno,'' pousmála se na Tongi Demetria, ve svojí poněkud kostrbaté snaze vysvětlit význam toho slova. Pravdou bylo, že byla v konverzaci a různých věcech příšerně zakrnělá. Předpokládala, že přesně to s člověk udělá smrt a přechod v astrální bytost, jakou byl duch - zakrníte a spousta věcí, která pro vás třeba za života byla stejně přirozená jako dýchání, se stane něčím těžko popsatelným a komplikovaným. Jakkoliv to nesnášela, snažila se. A věděla, že jí ani nic jiného nezbývá, což byl nejspíš jeden z důvodů, proč přitom ještě neztratila nervy. Tím druhým byla samotná Tongi... Nechtěla, aby viděla to, jak na tom skutečně je. Obávala se, že by jí to mohlo ublížit.
''Nemusíš se bát, Tongi. Všechno bude dobré, ano? Bude to v pořádku...'' Pronesla tichým hlasem, když se Tongi pomaličku položila na krk Healla a nakonec upadla do spánku. Demetria se přitom musela nepatrně pousmát, viditelně ukonejšená faktem, že se Tongi podařilo usnout i na hřbetu zvířete, které ji děsilo. Musela být skutečně vyčerpaná, ten spánek nutně potřebovala.

''Nemusíš se omlouvat, neublížím ti,'' rozesmála se nakonec tiše Demetria, poněkud pobavená Vesiovou reakcí.
''Nemusíš se mě bát, dobře? Nejsem tvůj nepřítel, ačkoliv ano, nemohla jsem si pomoct. Proč si neřekl rovnou, že ti to vadí? Mohl si mi to... Já nevím, pošeptat. A ano, dotýkala, alespoň myslím.'' V tu chvíli se Demetria zarazila. Její myšlenky se vrátily k čemusi mlhavému a nejasnému, do doby, jakou si nedokázala vybavit... Viděla sebe, hmotnou a plnou života, společně s jakousi ženou... Dotkla se jí v pase, přejela jí dlaní po bocích a otočila ji k sobě tváří v tvář, než ji políbila na čelo a obě se rozesmály.
Sotva si uvědomila, že to musela být vzpomínka, celý výjev se jí velice rychle rozplynul před očima. Zůstala na Vesiu tupě zírat, než mlčky zamrkala. Co to...
''Takže se ti nelíbí ženy a znepokojují tě?'' zeptala se nakonec, poněkud nejistým hlasem. Její sebevědomí zmizelo díky nástupu zmatenosti z té podivné vzpomínky. ''Nemusíš se Tongi dotýkat, mě se ani dotknout nemusíš. Jen... Byla bych ráda, kdybys jí občas pomohl, prosím. Víš, že já to udělat... Nemůžu.''
Když vylezl na Healla za Tongi, věnovala mu upřímný úsměv a rty jednoduše naznačila jediné slovo: Děkuju.

"Dobře... Já se nebojím." Odpověděl jsem mírně rozklepaným hlasem. "Nepřišlo mi vhodné ti to říkat.... Hej, Demetrio, jsi v pořádku?" Zamával jsem ji rukou před obličejem. "Ano, ženy se mi vůbec nelíbí. Za to muži! Muži jsou tak zajímavý! A krásní.. hlavně když jsou svalnatí a vysocí." Zamyslel jsem se. Chyběli mi muži s kterými jsem občas strávil nějaký ten večer. Bylo mi to velmi líto. Tady nejspíš na chlapa jen tak nenarazím. Za to ženský a dušice se nejspíš už nezbavím. 
"Já to nějak přežiju. Občas se jí trochu dotknu. Ale jen velmi přátelsky. Víc po mě chtít vážně nemůžeš! Ani kdybys chtěla tak za tebe nic jiného dělat nebudu!" Vážně mi chyběl dotyk ale nepřipadalo v úvahu že bych se dotýkat ženy. 
"Jak rychle se můžeš pohybovat? Já jen že bych ti nerad ujel. Je na nic že nemůžeš jezdit na shoopiltee."

"Laicky." Tiše jsem zopakovala. "Laicky... laicky, laicky, laicky. Je od tebe milé že jsi hodný Vesio. Taky jsem hodná." Usmála jsem se a dál jsem přemýšlela nad tím záhadným slovem. 
Během jízdy jsem se jednou probudila. Neuvědomila jsem kde jsem a vyděsilo mě to. Vykřikla jsem a až příliš se naklonila na jednu stranu. Bála jsem se že spadnu a tak jsem zavřela oči a znovu vykřikla. "Klid, držím tě, Tongi." Zasmál se Vesia. Bylo to divné. Nečekal jsem, že by se mě dotýkat po tom co byl ohleduplný. Znamená to že přestal být ohleduplný? Tenhle svět je vážně složitý.

Když jí Vesia zamával rukou před obličejem, byla ještě chvíli naprosto ve stavu mimo vnímání - snažila se zpracovat informace, které jí právě prolétly před očima. Nechápala to, jak by mohla? Byla to doopravdy vzpomínka? A kdo byla ta žena? Nedokázala rozeznat, jestli to byl někdo z rodiny anebo spíš... Partnerka? Milenka? Nepoznávala nic z toho, jen v tom zmatku poznala samu sebe, nebo alespoň to, kým nejspíše dříve bývala. Nic více, nic méně. Byla z toho nesmírně zmatená.
''Cože? To nic, jen... Měla jsem takovou zvláštní... vizi,'' odpověděla nakonec poněkud nepřítomně Vesiovi, než mu věnovala kradmý úsměv, vracejíc se myšlenkami k jejich rozpracovanému tématu. Takže se mu nelíbily ženy, ale muži... Proč ji ta možnost nenapadla hned, když se choval tak zvláštně v Tongiině blízkosti?
''Máš nějakého přítele, Vesio? Tam, odkud pocházíš? Pořád nechápu, proč by tě vyhostili, ale... To je tím, že nepocházím ze stejného místa jako ty. Zní to jako krutý svět, mrzí mě to. Ale... Ber to pozitivně. Na souši je jistě spousta přitažlivých, krásných a svalnatých mužů,'' pousmála se na něj trošku spiklenecky.
Líbilo se jí, že o něm teď věděla něco nového. Hlavně už chápala to, proč k Tongi přistupoval tak zvláštním způsobem - a cítila se také poněkud provinile, že na něj předtím tlačila. Na druhou stranu, věřila tomu, že Vesia chápe její myšlení. Nebylo to, že by na něj tlačila z nějakého malicherného důvodu, nebo aby ho mučila. Jen potřebovala, aby Tongi někdo pomohl: ona sama to totiž udělat nemohla, když neměla fyzickou formu. Bez těla sice Tongi v některých věcech pomoct mohla, ale ne v těch zdánlivě nejdůležitějších, což ji pochopitelně trápilo.
''Já vím, to nic. Vážím si toho, že nám oběma pomáháš, si moc hodný.'' Vlídně se na Vesiu pousmála a pokývla chápavě hlavou. ''Samozřejmě, nic víc po tobě chcít nebudu, ani nemůžu. Jen... Ty jí můžeš pomoct víc, než já. Nechci od tebe žádné nevhodné dotýkání, neboj se. Jen... Občas potřebuje pomoc, ty máš tělo... Já ne.''
''Dost rychle, nemusíš se bát. Klidně jeďte, jak můžete.''
Jakmile Demetria spatřila to, jak Vesia Tongi zachytil, musela se znovu pousmát. Cítila zvláštní naději, že se jí přeci jen možná s jeho pomocí podaří najít Tongi nový... A dobrý domov.

"Co jsi viděla?" Byl jsem vážně zvědavý. Tvářila se hrozně zvláštně. "A kolik! Mám tolik přátel že je ani nedokážu spočítat. Myslíš, že by se mnou muži z pevniny chtěli něco mít?" Pozdvihl jsem obočí. Moc se mi to nezdálo. "Myslím že jsem na muže moc ženský. Vlastně i na ženy jsem moc ženský. Na všechny jsem moc ženský" Začaly mi téct slzy. Potřeboval bych obejmout. 
"Jsi si jistá že víc nebudeš chtít? Mám pocit že kdybys měla tělo tak se na tebe Tongi přilepí a už se nepustí. A ty vypadáš že by ses nebránila. Ale třeba to nic neznamená. Třeba to tak dělají všechny holky...." Musel jsem se nad tím vším smát. Holky jsou divný.

''Bylo to hrozně rychlé a krátké,'' přiznala otevřeně, než se podrbala na zátylku a protáhla nepatrně čelist. ''Viděla jsem sebe s nějakou ženou. Nejspíš mi byla blízká, ale... Neviděla jsem jí do tváře. Bylo to spíš jako moment s gestem, ale cítila jsem, že jsme si byly blízké. Možná kamarádka.''
Neurčitě pokrčila rameny, než se vlídně pousmála při Vesiově zmínce na přátele. ''A proč by nechtěli? Jsi jedinečný, Vesio. A svůj. Myslím, že tohle je určitě něco, co muže přitahuje. A pokud ne, tak nevědí, o co přicházejí. Hádám, že spíš jde o to najít toho pravého... Rozhodně si ale nemyslím, že bys byl příliš ženský,'' pousmála se na něj přátelsky.
''Jsem si tím jistá, nemusíš se ničeho obávat. Chápu to a respektuju,'' odpověděla klidným, velice upřímným hlasem. '''Nedivila bych se jí. Našla jsem ji v Mrtvém lese, byla tam úplně sama. Pořád nechápu, jak ji mohl její otec nechat samotnou na ostrově... Je mi z toho smutno. Samozřejmě, že bych se nebránila. Je tak křehká... Musím na ni dávat pozor. Nedovolila bych nikomu, aby jí ublížil. A nevím, Vesio. Nepamatuju si příliš dívek, abych mohla posoudit. Ale kdo ví. Hádám, že lidé rádi vyhledávají fyzickou blízkost, protože to uklidňuje. Málokdo chce být sám.'' Ani ona nechtěla.

"Jak ta dívka vypadala? Co jste dělaly?" Nechtěl jsem se odpovědí rychle vzdát protože to znělo vážně zajímavě. 
"Problémem je že tady muži nejsou a já bych nikde jinde nepřežil. Potřebuju k životu vodu." Tohle mě celkem rozesmutnělo. Vždy jsem chtěl cestovat a teď to nebylo možné. 
"Jsi si jistá že nelže? Myslím tím to že docela dobře mluví a dost toho ví. Je hloupost že by byla tak dlouho sama. A pomůžu ti. Budu na ní taky dávat pozor. Alespoň se můžu snažit." 
Healla šel docela rychle a za ním byla v těsném závěsu i Lumittava. Les už nebyl tak hustý. Byl jsem si jistý že brzo budeme doma. "Tongi, vstávat! Musíš slézt z Healla." Mírně jsem ji zatřásl s ramenem. Poté co se mi povedlo rozespalé Tongi pomoct z shoopiltee jsem se okamžitě vrhl do jezera a cítil jsem jak se do mě vlévá život.

''Já nevím, neviděla jsem jí do tváře. Ale měla... Tmavě hnědé vlasy, dost dlouhé a mírně zvlněné. Splývaly jí podél pasu, ale měla pár pramenů zapletených do menších copánků...'' Zamumlala tiše Demetria ve snaze vybavit si víc detailů. Celá ta představa byla zvláštní - a o to víc byla mlhavá, když na ni myslela takhle znovu zpětně.
''Byla štíhlá, myslím, měla pevné tělo. Určitě to nebyla žádná šlechtična nebo tak, protože měla zhrublé ruce a oblečení bylo pevné... Jako z kůže, možná. Vysoké boty. A měla zbraň na opasku. Byl to myslím meč, viděla jsem jen jílec. Byl zdobný, nejspíš měl představovat hlavu nějakého zvířete.'' Neurčitě pokrčila rameny. Vesiova zvědavost a zájem byla na jednu stranu zvláštní, ale svým způsobem ji to těšilo a lichotilo, že se o ni zajímal. Nejspíš vycítil, jak těžké to je být bez vzpomínek a proto poznal tu důležitost i hloupého záblesku čehosi, který zažila.
''Dotkla jsem se jí, v té vizi. Bylo to takové... Blízké gesto, musely jsme se znát.'' Bylo jí divné mluvit o tom, že se té ženy dotkla v pase, když se nedávno bavili o tom, jak je Vesiovi nepříjemné dotýkat se žen. Nechtěla mu to připomínat a už vůbec v něm vyvolávat pocit nebo dojem, že to od něj bude očekávat.
''Určitě jsou někde poblíž. Myslím, že tohle je skvělé útočiště pro neohrožené lidi, co milují samotu a přírodu a chtějí být sami vlastními pány. Je divné, že je to tu tak... Neobydlené.'' Něco se jí na tom nezdálo, ale nedokázala přesně vysvětlit nebo určit co vlastně. Byl to divný pocit, že něco nehraje. Citelná nepatřičnost.
''Mluví pravdu, jsem si tím jistá. A také jsem si jistá tím, že je voda i dál. Uvidíme... Třeba najdeme nějaký způsob, jak ti pomoct cestovat po souši. Anebo ti někoho můžeme přivést,'' zavtipkovala nepatrně, ale myslela to jen dobře. ''Slyšela jsem, že vodní se mohou přátelit s mágy, kteří potom bdí nad jejich ochranou proti suchu na pevnině. Nevím odkud, nevzpomenu si, ale mám to v hlavě. Myslím, že bychom možná mohli najít někoho podobného i pro tebe.''

"Blízké gesto.... kamarádka... jasně, chápu." Zasmál jsem se. Nevěděl jsem co přesně si pod blízkým gestem vybavit ale tušil jsem odkud vítr vane. "Když by sis půjčila mé tělo věděl bych o tom? Jakože o tom co se dělo během toho... Pokud bych o tom nevěděl tak si ho pro mě za mě půjč." Usmál jsem se. Nevadilo by mi že by se mé tělo dotýkalo Tongi když bych to necítil. 
"Nikoho jsem tu nepotkal ale je pravda že jsem moc daleko nebyl. Myslíš že by Tongi mohla být můj mág?" Usmál jsem se nad tou představou. Bál jsem se někoho nového. 
"Tak jsme tu, dům zatím nemám. Můžete spát někde na zemi. Já budu spát ve vodě." Předtím jsem ovšem vylovil z jezírka jednu větší rybku a rozdělal jsem oheň. Nevěděl jsem jak dlouho už Tongi nejedla ale bylo mi jasné že jíst potřebuje. Rybu jsem nabodl na klacek a dal ji nad oheň. Tongi se mezitím dokázala dostat z koně a na zemi znovu usnout. Musel jsem se nad tím pousmát. Určitě nespala hrozně dlouho.