Duhové moře

Začínal mít chuť do něčeho praštit. Nejdřív se přiřítila jako pohroma Amara a oni museli vyrazit proti cizí lodi a potom... Bohové. Seběhlo se toho tolik, že stihl jen zaraženě pozvednout obočí, vrhnout tázavý pohled na kapitána, Drakea a nakonec i na ženu, z které se vyklubala jeho velice dobře známá Veel. Najednou měl v hlavě tak solidní guláš, že měl chuť praštit s šavlí o zem a prostě to všechno sbalit, vrátit se na Noční stín a odplout někam zatraceně daleko.
Ti dva se evidentně znali, což v něm vyvolávalo otázky, ale než stihl jakkoliv pořádně zareagovat, otěží se chytila Veel a začala provokovat. Okamžitě jí věnoval varovný pohled, který jasně říkal, že to není dobrý nápad, ale na druhou stranu... Copak by jí mohl nadržovat, protože k ní měl vztah? Nedalo se říct, že by ji nějak zbožňoval, ale ano, svým způsobem ji měl rád. Trávil s ní v Narrigenu docela dost času a nebyla to taková ta klasická návštěva bordelu, kdy člověk zaplatil, užil si a pak odešel. Ne. S Veel se tak trošku přátelil, párkrát dokonce zašli do hospody a bavili se spolu, bral ji jako svoji vzácnou společnost a rozhodně by jí neublížil. Díky tomu byl také pěkně na vážkách, protože se mu pletla do cesty a provokovala, což bylo něco, za co by jí tu hlavu vážně setnout měl, ale on to prostě udělat nedokázal.

„Tak se všichni hezky uklidníme,“ pronesl a otráveně protočil oči, než zarazil Veel, která se až nebezpečně blížila k nim dvěma a opatrně ji odsunul dál. „Drž se svého... Uhm, kapitána, drahoušku. A ty,“ upřel oči na Sydneyho, než se ohlédl zpět na Drakea a chvíli jen stál, přemítajíc nad tím, co má dělat. Proč ho Aurora tolik trestala? Však nebyl ani zdaleka bezbožný, modlil se jako ďas, držel se pirátského kodexu a pravidelně se myl, tak co provedl tak strašného, že si zasloužil být vymáchaný v každé trapné a nepříjemné situaci, která mohla nastat?
„Tady pan Cooper ctěně odevzdá svoji zbraň a ty taky, krásko. Až se milostivě hnete a já budu mít vaše šavle u nohou, tak si promluvíme o tom, co bude dál, protože z mého pohledu to vypadá... Že jsme vám právě zajali loď. Takže být vámi pohnu kostrou, než mi rupnou nervy a vážně někomu něco useknu. Přísahám při Vyysihuovi, že není moudré pokoušet mě nebo mého prvního důstojníka. Tož... Šup šup.“ S těmi slovy se obrátil na Drakea a pozvedl jedno obočí.
„Vyřídíme si to s nimi na Stínu, svojí šanci dostaneš, neboj se. Tak neudělej nic zbrklého, ať nemusím litovat svého rozhodnutí. Ty moc dobře víš, o čem mluvím.“ Tehdy se obrátil zpět na Veel se Sydneym a jemným pohybem šavle ve vzduchu naznačil, aby se odzbrojili.
„Dva...“ Dodal pro efekt výhružně.

Jen co za těmi dvěma zapadly dveře, jemně pohnula prsty a přiměla svoji magii obmotat uzly, které se pod vlivem jeho působení rozvázaly a provaz spadl na zem. Tehdy si jen rychle strhla šátek z hlavy a zvedla se ze židle, rozhlížejíc se po kajutě. Škoda, že tam Will nenechal svůj klobouk... Velice ráda by si ho přivlastnila, ale prozatím si musela vystačit s tím, že si přivlastní jeho loď. Konec konců, na tenhle okamžik čekala už nějakou dobu - a po páteři jí tančily jiskřičky vzrušení, zatímco si škodolibě mnula ruce a sebrala šavli položenou na truhle, než si ji připnula na opasek a vyrazila nahoru na palubu.
Tam se poflakovalo pár mužů kvůli obraně a ona na ně houkla, aby za ní přišli. Jakmile přicupitali jako poslušní pejskové, sdělila jim svůj plán. Několik z nich se začalo cukat a ona okamžitě nespokojeně mlaskla a oči se jí rozzářily sytě fialovou barvou, podněcujíc její vyhrůžku. Věděli, že ačkoliv se nedokáže obratně ohánět s mečem nebo šavlí, s magií byla zatraceně dobrá. Kdyby chtěla, mohla by jim provést ledacos... A navíc už je docela slušnou dobu zpracovávala, nenápadně podplácela a nakláněla na svoji stranu, takže se nakonec přeci jen podvolili.

„Nalodit!“ Poručila rázně, než dvojici pirátů poručila, aby sebrali ostatní, co přeběhli na druhou loď a sama líně přeletěla ke kormidlu. Pomaličku k němu vztáhla ruce a letmo se ho dotkla, než po něm přejela prsty a spokojeně se pousmála. Držela ho v dlaních. Měla konečně to, o co celou dobu usilovala. Stačilo jenom počkat, až zbytek posádky přeskočí na palubu Stínu a mohla vyplout na svoji vlastní cestu, bez Willa a bez jeho nového přítelíčka Drakea, bez dohledu a bez škrábání brambor. Perfektní.

Jakmile jí jeden z mužů dal najevo, že jsou všichni zpátky, prudce zatočila kormidlem a Noční stín se začala pomaličku, ale jistě vzdalovat od neznámé lodi, všech tří (více či méně ex) kapitánů a hlavně od dalšího nechtěného trestu, o který Amara rozhodně nestála. Ne, ona chtěla svoji dávku moci. A přesně toho se jí dostalo, když se se Stínem vzdálila natolik, že už se Will se svým přítelíčkem nemohli zpět nalodit a jeho bývalá loď mu pomaličku mizela v dáli.

"Tss....Nejednám takhle kvůli zhrzenosti nebo žárlivosti hökke" zavrčel na ni drze. Když viděl, jak akorát atmosféra houstne, tak ji raději Sydney stáhl k sobě do objetí, aby ji udržel pryč od ni. "Ano. přesně tak Coopere. Drž si tu svoji hrdličku na vodítku, nebo mě rupnou nervy a ty víš, že to u mě není zase tak těžký. To dá rozum." procedil mezi zuby a položil si ruku na rukojeť šavle."Slabochu. Jestli si mě nemiloval, měl jsi to říct. Jenže ani na to nemáš. Nemáš na nic." zavrčel na něj Sydney.

To už Drake nevydržel a rázně vykročil až úplně k Sydneymu "Tak poslouchej dobře. To tys tehdy kňoural, že se ti nechtělo do vody, protože máš bebí. Kdo že je slaboch? Kdo?" naklonil k němu svůj obličej, ale rychle a potichu mu u toho pošeptal. "Zachraňuju vám kejhák. Hraj to se mnou..." a pak se na Willův pokyn, aby se uklidnili stáhl zpět ke dveřím. "Promiňte, Jumalö. Ujely mi nervy." zavrčel.

Když ho pak Will nazval svým prvním důstojníkem, otočil se na něj a věnoval mu hrdý úsměv. Poté se podíval na Sydneho a pokrčil rameny. "Stejně bys to proti nám prohrál Coopere." Rýpl si do něj a ušklíbl se. "Nikdy ti šerm nešel tak jako mně, a vsadím se, že kapitán je na tom ještě lépe." pronesl a zašklebil se na Sydneyho. Ten si potom povzdechl a zatnul ruku v pěst. "Jen ze tří důvodů. Život mé posádky, nezranění Drakea, i když se chová jako prvotřídní hajzl, tak mi zachránil kejhák a já mu dlužím, a protože mám s sebou Veel. Jenom z těch důvodů. Rozhodně ne kvůli sobě." pronesl, vyndal si šavli zpoza opasku a poslal ji po zemi k nohám Williama. "Udělej co říká. Pošli mu tu šavli, zlato" řekl Veel a podíval se zpět na ty dva. "Doufám, že ti tohle Aurora oplatí veverčáku" mírně si rýpnul do Willových vlasů

Vystartovala po něm ještě dřív, než stihl kdokoli zakročit. Vřelo to v ní a i když její magie nebyla moc silná díky tomu, že byla přeci jen z poloviny člověkem, cítila, že se v ní probouzí pro případ nouze. Její vztek bylo úspěšné probuzení pro ten ledový záchvěv, který už dost dlouho nepoužila. „Tak poslouchej, ty jeden namyšlenej hajzle,“ vystartovala proti Drakeovi, než to někdo stihl registrovat, a napřažený ukazovák zakončený nehtem zbroušeným do špičky mu zabodla do prsou tak, že ho to rozhodně nezranilo, ale minimálně to bodlo určitě. Z úst se jí vylila taková zásoba nadávek ve staré nescorštině, že by se nestyděl za ten výkon ani kdejaký zedník, a cítila, jak se její magie otřásá víc a víc – dokud jeden malý proud nevystartoval proti arogantnímu drakovi před ní. Hned vzápětí ucítila, jak ji objaly silné paže, když ji Sydney odtáhnul k sobě, ale byla si docela jistá, že těsně předtím ještě nějakou škodu napáchat musela – a i když to nebyla nijak fatální omrzlina, přeci jenom to musela být docela osina v zadku. To někdejšímu kapitánovi docela dobře přála.

Nesnažila se modroočkovi vyškubnout, to by neudělala, a tak se jen s povzdechem uvolnila, aby ji nebolela místa, kde ji držel. Jazyk za zuby ji to ale držet nedonutilo. Místo toho, aby mluvila na Sydneyho nebo toho arogantního čůráka, otočila se k Willovi, který mezitím sklonil Šat čarodějnice ostřím k zemi. Milá, potěšující okolnost. „Williame, nic proti tvému výběru, ale měl bys někdy vážně zvážit, komu vložíš do ruky nějakou tu moc nad svou lodí a posádkou,“ poznamenala. „Jako, uznávám, je asi hezkej a tvůj typ, ale možná bych se zamyslela nad ctí a smyslem pro čestnost někoho, kdo se bez mrknutí žene do zajmutí někoho, na kom mu údajně v minulosti záleželo.“
Mírně se ošila, přes rameno se otočila a vzhlédla k Sydneymu. Zjihla, když měla před očima jeho výraz stoprocentního štěněte, a měla vážně chuť to vytmavit každému, co se snažil mu jakkoli ublížit. Netušila, kde se v ní tyhle ochranitelské pudy vůbec braly, ale nestěžovala si na ně nijak. „Dobré, můžeš povolit. Zahodím tu zbraň,“ špitla tiše a vymanila se z jeho sevření. Naposledy ostrým pohledem sjela po Williamovi a Drakeovi, než sjela rukou k pasu a z pochvy vytáhla šavli, kterou před pár chvílemi dostala od Sydneyho. Ani si ji nestihla pořádně užít. S pohrdavým úšklebkem ji hodila Lišákovi k nohám.

Ocitla se beze zbraně, takže sáhla po druhém řešení – udržovala magii, která v ní pořád kolovala společně s krví, v chodu. Odmítala ji nechat usnout – nevěřila, že by se snad v přítomnosti těch dvou cítila tak bezpečně, aby ji nechala opustit ji a vychladnout. Kdysi si možná pouštěla Williama dost blízko k tělu, ale zdálo se, jako by před ní snad stál někdo jiný – aspoň dle výrazu tak působil. Zajímalo by ji, zda tam uvnitř je někde ještě ten skvělý hospodský společník, s nímž zavírala nejednu narrigenskou hospodu. Lhala by, kdyby tvrdila, že jí byl úplně putna. Když nic jiného, byl to někdy v minulosti dobrý přítel – a ty Veel měla tendence si zachovávat. Ale v téhle situaci… si nemohla být jistá asi vůbec ničím.

Začínal si připadat jako na dětském hřišti, ne na lodi. Ve spáncích mu tepalo jako kdyby měl zatracenou kocovinu a on měl chuť fakt seknout Šatem čarodějnice. Aktuálně na tom byl tak mizerně, že mu lezli krkem všichni tři - a on začínal zvažovat možnost se prostě vrátit na Noční stín a nechat ty dva odplout, jen aby měl svůj klid. Jejich náklad nekontroloval a po flotile nijak netoužil, takže jistě, sice by si rád namastil kapsu, ale bohové. Stálo mu to za to handrkování, urážení a kdovíco? Měl příšernou náladu.

„Pane Timbersi,“ odkašlal si, než se obrátil na Drakea a věnoval mu káravý pohled. „Takhle se o dámách nemluví. A vy, pane Coopere... Je mi srdečně ukradeno, co mezi vámi dvěma bylo nebo je. Bohové, budete si to pro mě za mě moct vyřešit, až se přesuneme na palubu Nočního stínu, ale teď... Držte oba hubu, nebo přísahám při Jünai, že vás oba umlčím. A je mi šumák, jestli to bude bolet.“ Nespokojeně protáhl čelist, než sjel očima na Veel, která taky nebyla nejklidnější. Vlastně to vypadalo, že jestli se něco rychle nezmění, tak se všichni tři vrhnou do jednoho velkého chumlu v bitce.
„Dobrá, to už je lepší.“ Pokývl na Drakea po jeho omluvě, než upřel pohled na dvojici před sebou. „Dobrá volba. Je mi jedno, jaký je důvod k vaší kapitulaci, hlavně, že jste uznal svoji prohru. Čest poraženým.“ Když však Sydney dodal cosi o veverčákovi, tak William protáhl tvář a modravé oči se mu samovolně protočily skoro až do nebes.
„Coopere. Vážně? Urážka jako od malé holčičky, které někdo vzal panenku? Jste kapitán nebo malý hošík, co prohrál svoji první rvačku? Od někoho, kdo stojí v čele vlastní lodi bych očekával trošku víc... Kreativity, když už někoho chcete počastovat urážkou. Možná na tom zkuste zapracovat, až budete sedět v kobce? Jen takový malý návrh. Ačkoliv mě tedy upřímně zaráží vaše sportovnost... I když. Možná prostě ještě neznáte celý pirátský kodex? Vezměte si raději příklad z drahé Veel, až příště budete na někoho nadávat.“

Na Veelinu poznámku nepatrně pokrčil rameny a na tváři se mu rozlil výraz říkající: neměl jsem tucha, že to dopadne takhle. Pravdou bylo, že toho o Drakeovi moc nevěděl, takže mohl těžko soudit. Z jeho pohledu to ale byla poměrně jasná situace: Drake se cítil zrazeně a on to chápal. Taky by se tak nejspíš cítil, alespoň dle toho, co vyslechl z jejich rozhovoru. On sám nemínil ani jednomu z nich ublížit, hodlal je jen přesunout na svoji loď, dočasně zavřít a v prvním přístavu pěkně vysadit, ale kdyby nepouštěl trošku hrůzu, mohli by si vyskakovat... Což se sice dělo i tak, ale on se to alespoň snažil krotit.
„Drahá... Já si lidi vybírám podle trošku jiných kritérií, ale dejme tomu,“ připustil jednoduše, než zastrčil Šat čarodějnice do pochvy a tiše si povzdychl. „Teď se všichni hezky uklidníme a půjdeme na Noční stín, kde si vy dva budete moct promluvit o čemkoliv, co vás tak příšerně tíží na srdci, ale nejsem si jistý, jestli je dobrý nápad to řešit tady před dámou. Jdeme.“ S těmi slovy se obrátil na patě a prošel kolem Drakea ven z kajuty, míříc na palubu. Tam ho ale čekalo zatraceně nepříjemné překvapení... Noční stín byla pryč.
Ztuhl na místě a rozhlédl se kolem, hledajíc svojí posádku, ale nenašel ani jednoho ze svých mužů - zato viděl záď svojí milované lodi, jak mu mizí v dálce. Okamžitě zatnul ruku v pěst.
„AMARO?!“ Zařval do prázdna, než nakopl jeden ze sudů.

Drake u toho jejího kousku sykl a chytl si to místo s omrzlinou. "Do háje. Co jsi sakra zač." zavrčel na ni a s úlevou si oddechl, když si ji Sydney stáhl k sobě. Potom, když viděl, že Will začíná být naštvaný až nebezpečně moc, tak pomalu přikývl. "Pardon. Jak říkám. Ruply mi nervy. To víte. Temperament." pronesl a pokrčil rameny

"Pšt.... Neblbni zlato. Snaží se nám pomoct. Hraj tu hru. Jen ale zůstaň opatrná." Pošeptal Sydney Veel do ucha, jak ji držel v objetí a pak ji pustil a podíval se na Willa. "Tak pardon, ale myslím, že taková situace dokáže zkrátka rozhodit kdekoho." pronesl a rozhodil rukama. "Nevím vaše jméno, kapitáne, a jsem gentleman. Pirát, ale gentleman. Neurážím nikdy nikoho na přímo sprostě. Je to moje zásada. Nikdy bych vás neoslovil nějakou sprostou nadávkou. Nemám to zapotřebí." pronesl a nakonec přikývl. "Veel toho bohužel kvůli tomu nevycválanému koni slyšela až přes příliš." hodil hlavou směrem k Drakeovi, načež on jen zvedl obočí "Já už se nehádám Sydney. Já už ne." pronesl a ušklíbl se. "Já taky ne. Jen uvádím fakta... A souhlasím. Pojďme tedy." pronesl a následoval Willa i s Drakem nahoru, při čemž držel Veel za paži, jako by se bál, že snad něco provede, nebo že mu někam uteče. Bál se o ni. Jenže nahoře je mělo čekat úplně jiné překvapení.

Drake vykulil oči a zatnul ruce v pěst. Chtěl pomoct Sydneymu, aby neumřel. To jo. Ale zároveň měl Willa rád a tohle pro ně určitě byla velká rána. "Já tu potvoru okřídlenou přetrhnu. Tohle už přehnala..." zavrčel a podíval se na Willa. "Já ti ji přivedu. Získam ti tvou loď zpátky. Umím přeci létat a neřekl bych, že jsem zrovna slabej" pronesl a Sydney se na ně zmateně podíval. "Kdo je Amara?" zeptal se.

V tu chvíli už ale před Drakem stál Chris. Mladík ze Sydneyho posádky a mířil na něj šavlí. Drake se na něj otráveně podíval "Ale no tak Chrisi. Vážně teď míříš na svého bývalého kapitána? A kde máš ostatní? Odpluli s tou potvorou?" zeptal se ho Drake a Chris jen zavrtěl hlavou "Šli se vyzbrojit" pronesl s úšklebkem na tváři.

Když viděla, jak Chris míří šavlí Drakeovi na hruď a ani po jeho poznámce o tom, že jde o jeho bývalého kapitána, ji nesklonil, někde uvnitř se jí dotkl pocit klidu. Bylo vidět, že i navzdory všemu, že i navzdory náhlému přepadení, byli schopní trochu zauvažovat. A i navzdory tomu, že jim možná Drake nechtěl zakroutit krkem, byla ráda i za to, že Chris i zbytek posádky měli pořád potřebu mířit na něj hroty šavlí a brát ho jako někoho, na koho je třeba dávat pozor. Že ho i navzdory jeho bývalému postu už zkrátka neposlouchali a prokazovali svou věrnost tím pádem novému kapitánovi. A to, i když za tak tragických okolností, Sydneymu víc než přála.
Postoupila o krok dopředu, ale ne tak, aby vystoupila z objetí Sydneyho paží. Otočila se přímo na Willa, který brunátněl ve tváři, když zjistil, že jeho loď je pryč. Kdyby byl při přepadení kohokoli jiného, tohle by se mu definitivně stalo osudným a do pár minut by byl dost možná proti přesile mrtvý. Teď ale jenom všichni trochu zaraženě hleděli za vzdalující se zádí Nočního stínu a nikdo netušil, co si moc myslet. To jediné, co nasvědčovalo, že šlo o zradu, nikoli o nějaký nešťastný omyl, byl Williamův naštvaný výkřik, když se ocitnul na palubě. Pokud šlo o zradu někoho z posádky, chápala velice dobře, že to bylo bolestivé místo – a moc to nevylepšoval fakt, že Pierce byl na svoji loď upjatý a bral ji jako svého miláčka. Pokud mu s ní někdo odplul… nechtěla by vidět tu hromádku zlámaných kostí, co by pravděpodobně zbyla, kdyby se mu ta zrádkyně dostala pod ruce.

Polehčující okolností bylo, že už nikdo z těch dvou neměl tasené zbraně. Když potom Drake spustil, že by se mohl vydat za tou lodí vzdušnou čarou, naklonila hlavu ke straně. Neznělo to jako zlý nápad. Ještě by Noční stín rozhodně stihnul dohnat, aby se posádka na něm nestihla zorganizovat a poschovávat, na to byli stále dosti blízko. Kdyby tam ale šel sám, byla by to dost možná vyloženě sebevražda. Draka jen tak neschováte, věděli by o něm od okamžiku, kdy by vzlétnul. „Je blbost myslet si, že bys byl schopen sám se dostat k někomu, koho zjevně poslouchají. Musel bys s sebou někoho vzít – a při vší úctě, Williame, na tebe by asi stříleli už z dálky, pokud jim ta řečená Amara vlezla do hlavy tak moc, aby je donutila prostě odplout,“ pronesla nahlas v rámci svého hlasitého uvažování.
V tu chvíli už se na palubě začal objevovat zbytek posádky. Šumělo to mezi nimi nejistotou, když uviděli Chrise s hrotem namířený na hruď svého někdejšího kapitána, ale nikdo nevypadal, že by snad hodlal stát stranou nebo tak něco. Beze sporu si nejvíc nedůvěry vysloužil William. Sydney zatím nehnul prstem k tomu, aby toho nechali, a ona se do toho nehodlala míchat, protože tohle rozhodnutí bylo jen a pouze na modroočkovi. Tak jen stála, klouzala pohledem z člověka na člověka a čekala, jak se události dál vyvinou.

William tupě zíral na záď svojí lodi, která se pohybovala poměrně rychle směrem od nich. Amara se tou dobou nejspíš někde hřála na výsluní a smála se, protože nakonec přeci jenom vyhrála... Ale on to tak nemínil nechat. Ne, on se nevzdával. Noční stín byla jeho a on si ji mínil nechat tak dlouho, dokud by nenastal čas ji předat svému následníkovi - nebo dokud se s ní jako správný kapitán nepotopí. A žádná poloviční vílí mrcha mu ji nemohla vzít, to prostě nedopustil. Ale v dané situaci si zrovna dvakrát vážně vyskakovat nemohl.

„Veel má pravdu,“ odpověděl nakonec poněkud nepřítomně, než se obrátil čelem k Drakeovi a hluboce si povzdychl. „Bude určitě dostatečně chytrá na to, aby se na tu možnost připravila. Slyšela nebo viděla by tě, schovala by se a nejspíš by dokázala něco udělat i proti tomu, abys nemohl přistát. Nejsem si jistý, jestli je to moudrý nápad. Tu loď dostanu zpátky, tím jsem si jistý. Otázkou je, co bude tady a teď.“ S těmi slovy se obrátil k Sydneymu a sjel ho očima.
„Situace se obrátila, Aurořiny cesty jsou nevyzpytatelné. Pokud mě budete chtít zajmout, bránit se nebudu. Ale pokud se mě rozhodnete popravit nebo se projít po prkně... Z pochopitelných důvodů odpor klást budu. Takže? Jak to bude?“ Odvětil s viditelnou otázkou v očích. Šat čarodějnice nevytahoval - neměl důvod se chovat agresivně, ačkoliv se nacházel v pěkné bryndě a nebezpečí. Nebyl naivní. Tak jako se on choval předtím jako pirát, tak se jistě bude chovat i Sydney. Byla to součást jejich životů a nikdo si na to nemohl stěžovat, protože to byl zkrátka kodex, život. A známost s Veel mu pochopitelně také pomoct nemohla, protože byla na straně kapitána, což chápal a navzdory všemu i respektoval.

Nevěděl pořádně proč, ale nějakým způsobem s tím ryšavým kapitánem soucítil. Přeci jen přijít o loď a ještě k tomu kvůli zradě své vlastní posádky je sakra rána pod pás, která zabolí. Mimo jiné Drakeovi na něm očividně opravdu záleželo a pokud by na něj on udělal podpásovku, zajisté by tím z části ublížil i Drakeovi. "Nu.... Oceňuji, že se k tomu stavíte takto, kapitáne." pronesl a podíval se na Drakea "A vy, pane Timbersi?" zeptal se vážněji a o poznání klidněji. "No na mě se nedívej. Já zkrátka uposlechnu svého kapitána. Toť vše...." odpověděl mu Drake tiše.

"Dobrá. To je slušný začátek. Mám jiný návrh, než vás uvěznit či popravit. Nemám to zapotřebí. Ba naopak. Mám pro vás jistou nabídku." pronesl a podíval se za Willovou lodí "Být vámi se rozhodnu rychle. Má nabídka zní takto. Odevzdáte své zbraně, abych si byl jist, že se to neotočí proti nám a já vám jsem ochoten pomoci. Pochopím, pokud svou drahocennou zbraň nebudete chtít svěřit do rukou zrovna mně, proto, pokud mou nabídku přijmete s klidem, můžete jí svěřit Veel. Očividně vás v minulosti Aurora nějak spojila a asi tím pádem Veel věříte víc. Každopádně, zpátky k věci. Jsem ochoten vám pomoci dohnat vaši loď a se svou posádkou dopadnout tu ženu, která vás podrazila, pokud za to samozřejmě dostanu dostatečně zaplaceno. Sám jistě víte, že když se posádka hrabe z největšího dna kvůli ztrátám a poškození lodi, je jí dobrý každý zlaťák. Proto vám nabízím pomoc za pomoc. Možná i trochu jako omluvu za mé neomalené chování a rupnutí nervů. Plus s vámi jistým způsobem soucítím. Ano. Jsme kapitány jiné lodi, takže jsme jistým způsobem nepřátelé, ale jsme oba piráti a jsme víceméně stejní. Pokud by mi někdo provedl to co ona vám, jistě bych udělal cokoliv, abych jí zakroutil krkem a to jsem nenásilný člověk. Či že... Přijímáte můj obchod, kapitáne?" zeptal se, ale zatím nedal povel své posádce, aby ustoupila, či aby na ně Chris přestal mířit svou šavlí. Drakea však stejně trochu překvapila jeho solidarita. Být na jeho místě on, rozhodně by takhle mírumilovně nejednal.

Pobavené ušklíbnutí nad tím, jak byl náhle drzý drak krotký jako beránek – i navzdory tomu, že před chvílí měl kuráže, že by se snad celé posádce pokusil postavit i sám – si neodpustila, ani nechtěla. Ale neměli moc času na zaobírání se dětskými výrazy, takže se zase vrátila k neutrálnímu výrazu a jenom draka i zrzavého kapitána sondovala pohledem. Byli v slušném hajzlu – a naleziště si to uvědomovali. To bylo smutné i zábavné zároveň, jakási morálka v ní se prala se škodolibou povahou víly.

Překvapilo ji, že navzdory všem možným i nemožným okolnostem byl Sydney vůči těm dvěma shovívavý, možná až příliš. Každého by v té chvíli hnala touha po pomstě – pokud tedy nejste někdo, kdo by holdoval odpuštění někomu, kdo by vám přepadl loď, mířil by na vaše hrdlo zbraní a projevil slabost až ve chvíli, kdy už žádné jiné východisko nebylo. Uvědomovala si, že správně by měl Sydney oběma ještě mávat, zatímco by mířili po prkně vstříc srandovní plavbě se žraloky, ale místo jakéhokoli projevu agrese začal modroočko s Williamem smlouvat. A byla to navíc dohoda, která by se vyplatila oběma stranám – to vůbec dělat nemusel. Ale pustil se do toho s vervou a nadšením, až si Veel chtě nechtě neodpustila malý úsměv, který jí nad tím rozvlnil rty.

Věděla, že William se pravděpodobně nebude chtít Šatu čarodějnice vzdát, ale… nebylo to tak, že by měl zrovna dvakrát na výběr, abysme si náležitě rozuměli. Doufala, že to, jak se znali, mu postačí k tomu, aby věděl, že pokud jí tu zbraň vážně předá, nepůjde a nehodí ji bez rozmýšlení přes palubu (což by, nelžeme si do kapsy, udělal asi každý rozumný člověk, kdyby se mu do ruky dostala cizí kouzelná zbraň). Přesvědčit však někoho nahlas zatím nikoho nezabilo, proto se jala vyjádřit to i verbálně. Navíc spoléhala na to, jakou přesvědčivost dokázala vyvinout – přeci jen, krev víly dělala svoje. Opatrně se pousmála: „Přísahám, že té zbrani se nic nestane. Dostaneš ji zase, neměj obavy.“ S těmi slovy postoupila o krok dopředu a natáhla k němu ruku. Čekala, zda zbraň vydá, a jen se v duchu modlila, aby nereagoval agresivně a celá paluba se jenom zbytečně nezalila krví – jen proto, že neuměla být přesvědčivá dostatečně .

Zdálo se, že se všichni nacházeli v dosti ošemetné situaci... A ta se neustále převracela. Ani ve snu by ho nenapadlo, že se Sydney nakonec vytasí s možnou dohodou o vzájemné pomoci - ale z dosti pochopitelných důvodů to na něj neskutečně zapůsobilo.
Třebaže byl stále náležitě popuzený a rozzuřený kvůli ztrátě Stínu a Amařině pletichaření, jeho pevný, avšak zoufalý výraz se velice rychle změnil v podstatně nadějeplnější. Po tváři se mu rozlila nepatrně šibalská grimasa a on k němu napřáhl pravačku, aby si mohli potřást. Byla to nejspíš nejlepší šance, jak získat svoji loď zpět, o tom žádná. Mělo to ale i jiné výhody, které musel William řádně ocenit. Navázání spolupráce s jiným kapitánem se mohlo sice krutě vymstít, protože vždycky mohlo jít o nějakou formu léčky, ale... On v současnosti neměl až tak moc co ztratit, tak proč ne? V lepším případě by získal zpět Noční stín, potrestat Amaru a potenciální spojenectví a utužení vztahů s další pirátskou posádkou rozhodně nebylo na škodu.

„Vaší nabídky si vskutku velice vážím, kapitáne Coopere,“ odvětil Will a blýskl po něm oslnivým úsměvem. Situace mu možná úplně nehrála do karet, ale on byl na nepřízeň osudu poměrně zvyklý. Pirátský život byl stejně vrtkavý jako štěstí samo, člověk nikdy netušil, co na něj na moři bude čekat.
„Souhlasím a přijímám.“ S těmi slovy se obrátil k Veel, přehodil si Šat čarodějnice tak, že ji držel za ostří a podal jej víle stojící před ním.
„Prosím, dej na ni prosím pozor. Ale nejen na ni, i na sebe.“ Poté se k ní nepatrně naklonil a přiblížil, aby jí mohl pošeptat do ucha: „Ty hlasy neposlouchej.“

Drake překvapeně zamrkal, protože věděl sice, že je Sydney dobrák, ale že je tak hodný, že s nimi uzavře takový obchod, to fakt nečekal. Čekal, že si na Willovi vybije zlost a nedivil by se. Možná být jim udělal by to taky. Být v té situaci co byl on, nechal by ho v tom lepším případě projít se po prkně a ještě by se u toho považoval za dobrotivého. Sydney byl ale jiný. Vedl posádku klidně a získával si respekt naprosto opačným způsobem, než on kdysi. Byl chápající a empatický. To Drake rozhodně tolik neuměl. Jediné co v tu chvíli zvládl bylo jen potichu sledovat celou tu situaci. Nezvládl nic říct ani nic udělat. Speciálně, když pak Chris na pouhé Sydneyho mávnutí sklopil svou šavli. Připadal si jako hoch, který dostal ve škole pravítkem přes prsty. Jeho bývalá posádka ho totiž teď viděla docela jako křiváka a hajzla. Mimo to poslouchal Sydneyho i Chris, který se za jeho velení nepřiblížil k šavli ani na metr. Teď ji hrdě tasil proti svému bývalému kapitánovi jen aby ubránil toho stávajícího a na povel ji opět sklopil.To byla zajisté věc, která mu pošramotila trochu ego. Ale mělo to rozhodně svá pozitiva. Pokud tedy chtějí Sydney a Will uzavřít spolupráci, znamená to i to, že už nikdo z nich možná nebude muset být v budoucnu na ostří nože a že on sám nemusí riskovat svůj život letem za Amarou.

Podíval se na Willa, jak obchod přijímá a dokonce dobrovolně opravdu odevzdává Šat té víle což ho překvapilo. Co ale bylo pravdy, tak trochu začal žárlit, když slyšel, jak jí řekl, že má na sebe dávat pozor. Nevěděl, co přesně mezi nimi kdysi bylo, ale ta stávající náklonnost se mu ani za mák nelíbila a byla mu trochu proti srsti. "Děkuji za ochotu spolupracovat, kapitáne. Vážím si jí." pronesl Sydney a potřásl si s ním rukou na znamení uzavření obchodu. Potom se podíval na Drake, pak na jeho šavli a pozvedl jedno obočí. Bylo to dost výmluvné gesto, které jasně značilo, že by měl udělat to, co jeho kapitán. Drake tedy s povzdechem vytáhl svou šavli a zabodl jej do spáry mezi prkny podlaha a ještě trochu škádlivě zvedl ruce ve znamení vzdávání se, při čemž se na Sydneyho podíval s trochu darebáckým úšklebkem.

Trochu se zarazila, když jí William společně s předáním zašeptal do ucha to varování. Podezíravě si prohlédla čepel, kterou svírala v ruce, a trochu nervózně si ji zasunula do pochvy, která jí visela u pasu a od incidentu docel v podpalubí v Sydneyho kajutě byla prázdná. Netušila, co William těmi hlasy myslel, ale když si vzpomněla na to, co jí vyprávěl o té zbrani, hádala, že se to brzy dozví – koneckonců, Šat čarodějnice v sobě podle všeho držel všechny duše, které díky ní opustily svá těla. A pokud by to byla pravda, mohlo by to snadno znamenat, že by snad jejího držitele oslovovaly právě ty duše… otřepala se v duchu nad tou úvahou.
Pokud by to byla pravda, divila se, že si zatím William udržel zdravý rozum – už tak by se jí nelíbila myšlenka toho, že by její rukou měl někdo vážně zemřít. Tím horší by to muselo být, kdyby ta duše se ještě dala do výčitek touhle cestou. Doufala, že se o tom nestihne nijak přesvědčit, takže prostě jenom kývla na Willa a doufala, že se Šatu čarodějnice zase hezky zbaví a bude ji moci vrátit právoplatnému majiteli. Netušila, kde k ní vůbec Lišák přišel, a uvažovala, zda to vůbec vědět chce.
Vrátila se znovu k Sydneymu, ale ještě cestou zahlédla, jakým pohledem ji zpražil Drake, když přebírala kouzelnou zbraň. Nemohla tvrdit, že ji nepobavilo to, jakou zář žárlivosti a nedůvěry viděla u draka, když se k ní jeho kapitán trochu přiblížil a zjevně jí projevil ždibet důvěry. Zvlnilo jí to rty a když kolem něj prošla, vytáhla se na špičky a promluvila mu u ucha, tak, aby to slyšel jenom on: „Neboj se, dráčku. Nehodlám ti ho při první příležitosti zatáhnout do postele… to už máme za sebou, navíc, od toho mám Sydneyho. Ale uznávám, že hezký modrý očka mají oba, nemáš zjevně tak mizerný vkus, jako způsoby,“ dodala s medovým hláskem, dala si záležet, aby to nikdo mimo něj nezaslechl, a potom se vrátila vedle Sydneyho. A už tak trochu více z tak trochu dětské a vílí škodolibosti mu při té příležitosti vtiskla drobný polibek, než se s nevinným pohledem otočila zpátky čelem k Drakeovi a zbytku přítomných.

Sledovala, jak posádka pomalu sklápí zbraně, když se oba dva nenadálí vetřelci tak pompézně vzdali, což bylo dobré znamení. Znamenalo to, že nepoteče nadarmo žádná krev, což bylo skvělé – kolem ní to vibrovalo mužskou naštvanou energií, testosteron visel vyloženě ve vzduchu všude kolem, a Veel to nutilo se mírně nervózně ošívat. Nechtěla se ocitnout uprostřed davu mužských, kteří si budou dokazovat, kdo ten den uplácal větší bábovičku – toho měla dost už z Narrigenu, i když počítala s tím, že to tak jistě bude i na lodi, kde mimo ní žádnou ženu nenašla.
„Takže,“ odkašlala si významně, aby prolomila to napjaté ticho, které ale už alespoň nebylo tak nepřátelské, „chceme to řešit tady, nebo to přesuneme někam do hajzla? Asi by to chtělo se rozhoupat dřív, než nám Noční stín zmizí z dohledu,“ hodila hlavou směrem, kde už se pomalu Williamova kráska líbala s obzorem. Sice by mělo být možné vystopovat ji pomocí magie, kterou za sebou zanechávala víla na palubě, ale nebylo by to to nejlehčí na světě. Navíc, netušila, jak moc rychlá budě nově opravená loď vůči ostřílené veteránce, ale doufala, že to bude alespoň trochu vyrovnaný souboj. Už tak bylo podobné nahánění docela osina v zadku – zvlášť za tak mizerných okolností.

Zdálo se, že se situace konečně začínala obracet zpět k lepšímu. Možná se musel dočasně vzdát svojí zbraně (a zároveň jednoho z nejvzácnějších pokladů) ale dohoda se Sydneym mu rozhodně dávala šanci naklonit si štěstí zpět svým směrem, což bylo něco, co musel jednoduše ocenit. Rozhodně se nemínil svojí lodi vzdávat - a Amaru čekal pěkně tvrdý trest za to, co udělala. Připadal si teď jako blázen, že ji vůbec vpustil na palubu, ale... Asi úplně neměl na výběr. Zpracovávala ho už od první chvíle, kdy se potkali - a evidentně jí to šlo dost dobře, protože jinak by nedošlo k tomu, co se semlelo.
Poté, co si se Sydneym potřásli rukou se na něj i Veel nepatrně pousmál na znamení upřímného vděku, jež vůči nim oběma pociťoval. Koutkem oka zároveň kontroloval Drakea, protože měl stále poněkud nepříjemný pocit, že každou chvílí může vyletět jako čertík z krabičky a všechno to pěkně dosrat, což by bylo vskutku nemilé.

„Souhlasím s Veel,“ podotkl, než přešlápl z jedné nohy na druhou a rozhlédl se po palubě. „Asi by bylo vhodnější to řešit někde ve větším soukromí, ale pochopím, pokud si budete přát setrvat tady a na očích. Tak jako tak, nejspíš bychom měli opravdu jednat rychle, protože má Noční stín určitý náskok a s mými znalostmi té mrchy, co ji uzurpovala... Nebude mizet zrovna pomalu.“

Sydney vytáhl Drakeovu šavli ze spáry a s mírným úšklebkem ji zastrčil za opasek. Ano. Měl ho rád, teď už samozřejmě jinak, ale furt mu toho Drake za jeho chování hodně dlužil a on si ten moment jistým způsobem užíval. Bylo od něj hnusné? Možná? Nespravidlivé? To spíše ne. "Nuže. Díky za spolupráci a souhlasím. Mates, zvedněte kotvi! Vyplouváme uzurpovat tady kapitánovi jeho loď nazpět! A bohové žehnejte tomuto silnému spojenectví!" Vykřikl a celá posádka se okamžitě přemístila na svá místa a začala dělat vše proto, aby je co nejdříve dopadli. Poté se otočil zpět na Willa a Sydneyho. "Jinak, jen a pouze pro řád, pokudbudou nutné nějaké pokyny, žádám vás, aby jste svou čest dali stranou a uposlechli mě či Veel. To se týká speciálně vás, pane Timbersi. Znám vašipovahu a tak nechci, aby došlo k nepříjemnostem." pronesl a sladce se usmál na Drakea.
Ten mezitím vypadal, že pukne vzteky kvůli té poznámce od Veel. Div, že po ni nevystartoval. Očividně mu ale záleželo na tom, aby něco nepokazil. "Zajisté, kapitáne" řekl poměrně rýpavě a věnoval mu podobný sladký a sarkastický úsměv jako Sydney předtím jemu.

Když mu pak Veel vtiskla drobný polibek, opětoval jího a to očividně Drakea rozhodilo ještě o něco víc, protože měl zatnuté pěsti tak, že mu bělaly klouby na rukou. "Každopádně, ano. Pokud chcete něco dořešit, můžeme do kajuty kvůli soukromí. Je to samozřejmě na vás. Vaše rozhodnutí budu rozhodně respektovat." Pronesl Sydney a podíval se do dáli k druhé lodi. "Tohle bude těžké, ale ne nemožné." pronesl si tak trochu pro sebe a podíval se na Willa. "Jak je na tom vaše loď se zásobami? My máme doplněno a nemusíme dlouho nikde zastavovat. Teoreticky bychom je mohli dostat na tomhle." pronesl svůj nápad a podrbal se za krkem.